Články

Výměnný pobyt v Chomutově završený ziskem šesti bodů

Když jsme se na podzim vracely z mlhou zalitého Chomutova, kde jsme neviděly téměř nic, řekly jsme si, že bychom mohly příště vyrazit o den dříve a pokochat se místními „krásami“. Slovo dalo slovo a auto bychom naplnily. Zbývalo sehnat nějaké ubytování. Na letmý dotaz směrem k chomutovským, přišla odpověď, že by to šlo u Lenky (pod tímhle označením ji prý skoro nikdo nezná a ani sama na něj moc nereaguje). Některé z nás (záměrně nejmenuji) jsou drštičky a opravdu se nanutily do chomutovského obydlí. Logistická příprava byla složitá, ale zvládly jsme ji. V sobotu ráno jsme naskákaly do auta a vyrazily.

Zvolily jsme neobvyklou cestu přes Litoměřice. Fukina se stala hlavní navigátorkou, nic jiného jí nezbývalo, když seděla vepředu. Nejdříve jsme se zastavily v Úštěku, kde jsme si prohlédly známé Ptačí domky.

Blížilo se poledne a mimo sluníčka na nosánku nás začalo šimrat i v bříšku. Rychle do Litoměřic. V informačním centru byla slečna, která pochází nejspíš z Pluta. O městě toho věděla méně něž palec od nohy liberecké návštěvnice. Místo k obědu, jsme si vyhlédly rychle (jídlo nepřekvapilo, ani nezklamalo). Kdo překvapil, byla Míša, od níž připutovala smska, že je v neděli volná a může jet. Jupijéj. Po nášupu následovala krátká procházka po městě. Viděly jsme katedrálu sv. Štěpána, domek, kde zemřel K. H. Mácha, vyhlídku na vodu (Labe) a další pamětihodnosti.

V autě jsme zfutrovaly dort, který se lehce pomačkal, ale i tak byl dobrý. Přes Lovosice jsme nabraly směr na Chomutov. Cestou nás pobavila výstražná tabule, která se zapíná při úniku čpavku. Díky skvělé navigaci (Fukině), která zpracovala perfektní manuál od Lenky, jsme bez bloudění dofrčely na parkoviště před vysokými paneláky. Holky nás vyzvedly a se všema věcma, a že jich byl plný kufr, jsme se nasáčkovaly do 3+1. Rychlé seznámení s rodiči, fronta na toaletu a razily jsme ven na procházku se dvěma psíky kolem zooparku a Kamencového jezera. Bylo hezky, sluníčko svítilo, davy lidí korzovaly sem a tam, psíci cupitali kolem, zkrátka relax. Po návratu zpět bylo představení – psí koupel. Detaily si raději necháme pro sebe:) Následoval nášup, sklenka vína, několikeré převlékání (bílé tričko, černé tričko, ještě jiné tričko), ondulace kadeří a také několik nezapomenutelných hlášek. Jasným favoritem je ale tato: „Mami, jsi otravná jak svítiplyn.“

Od osmi jsme měly zamluvený bowling. Nafasovaly jsme slušivé botky včetně hnusných umělých fuseklí a šlo se na věc. Výsledky našeho snažení jsou k nahlédnutí v sekci ke stažení. Nejúspěšnější byla domácí hráčka, a to i navzdory svému zvláštnímu stylu (promiň Bejbli). Každá máme svůj unikátní styl, jen u některých funguje lépe než u ostatních.

Spokojená byla i Fukina, protože našla v Helče s Lenkou (Bejbli) zdatné cigár kumpánky, takže poměr kuřáků a nekuřáků byl vyrovnán a necítila se sama jako kůl ve starém plotě. Po dvou a půl hodinách hry, kecání, popíjení, jsme se odebraly o patro víš do natřískaného baru. Katka, která byla podle jejího ranního tvrzení děsně unavená, náhle ožila a chrlila jeden zdravotnický dotaz za druhým. Na všechny její všetečné otázky bylo odpovězeno. LIberecká dvojka porazila chomutovskou dvojku ve stolním fotbálku. Před druhou hodinou ranní už čtveřice z města pod Ještědem mlela z posledního a jedna se dokonce převtělila do smrže:) Šly jsme zpátky „domů“. Rozmístily jsme se na lože. Fukina si vybrala místečko nejblíže psíkovi, když doma žádného nemá.

Ráno bylo o poznání krušnější. Vstávání v sedm nic moc, rychle sbalit věci, šup do auta a k hale. Sebou jsme vyfasovaly snídani. Servis lepší než v pětihvězdičkovém hotelu. Fukina s Káťou si ustlaly v šatně, zalezly do spacáčku a vesele si chrněly.

Ani jekot, ani vřískot, ani jiné zvuky vycházející z palubovky je neprobudily. Tam se totiž odehrával lítý boj. V prvním zápase na sebe narazily týmy ze sousedství (nikoliv tabulkového). Litvínov měl být jasným favoritem. Jenže ouha. Jako první udeřil ve druhé třetině Chomutov. Pěkně pod břevno se strefila Helča. Litvínov se snažil, jejich trenér byl čím dál tím víc nervóznější. V poslední části se litvínovským podařilo vyrovnat. Do konce už žádný míček nezabloudil do branky. A tak Chomutov za mohutného povzbuzování (dorazilo i druhé liberecké vozidlo) v posledních dvou minutách, mohl slavit nečekaný bodík. V dalším utkání se do sebe pustil Turnov s Českou Lípou. Lépe řečeno Lípa se pustila do Turnova a kousla jej celkem pětkrát. Turnovské se zmohly na jeden hryzanec (1:5 pro Českou Lípu).

Vsuvka: Fotek jednotlivých týmů je už plný disk, možná i dva. Ale co takhle vyrobit jednu pestrobarevnou? Jenže kdy? Taková příležitost se naskytla právě v Chomutově, právě po druhém zápase. Všechny týmy souhlasily, co jim taky jiného zbývalo, když se na ně udělala smutná psí kukadla. Myslím, že výsledek se bude líbit. Konec vsuvky

Konečně jsme byly na řadě my. Jak je naším zvykem, lehce jsme se rozcvičily (nic se nemá přehánět), cosi si zakřičely, tak nějak si řekly jak budeme střídat a už jsme lezly na hřiště. Očekávaly jsme tuhou bitvu proti Litvínovu. Zase jich bylo víc než nás, tím jsme se ale nenechaly rozhodit, ony asi jo. V první třetině padl pouze jeden gól. Postarala se o něj Fukina. Vedení o jeden fík ještě nic neznamená, ale i tak se hrálo hned lépe. Ve druhé části nebyla odehrána ještě ani minuta a půl a litvínovská brankářka lovila další míček ze své svatyně. Lucce asistovala Hamůra. V průběhu osmé minuty jsme si utrhly další dva zralé fíčky. Česačkou se stala nejdříve Fukina a poté i Míša. Litvínov si vzal time a horlivě vymýšlel taktiku. Asi něco vymyslel, protože po dvaceti sekundách dopravil míček do naší branky. No co...Klára si o chvíli později naběhla na nahrávku od Hamůry a zaznamenala svůj první gól za Slavii. O pauzičce bylo na lavce hodně veselo, teda aspoň u nás. Vedle bylo docela husto, dalo by se říci až nedýchatelno. Poslední část jsme začaly opět lépe my. S radostí dokonala svůj hattrick Fukina po přihrávce od Lůcy. Litvínovské ještě dvakrát zazlobily, ale už se ani po vstřelení gólu neusmívaly. Zkázu dokonala Míša po spolupráci s Fukinou necelých padesát sekund před koncem. První tři body byly v kapse za výhru v poměru 7:3. Zápas to nebyl lehký, ale užily jsme si jej. Po nás nastoupily opět Chomutovské tentokrát proti Turnovu. A nějak se po nás opice jedny opičily, protože vyhrály 7:3.

Minule v Liberci jsme také hrály druhý zápas proti České Lípě a možná jsme je lehce podcenily. Tentokrát jsme nechtěly nic podobného dopustit. V první ani ve druhé třetině gól nepadl. Obě družstva svorně pálila vedle nebo brankářky lapily vše, co se jen mihlo kolem branky. O největší vzrušení se postarala Fukina, která se za dvě minuty dozvěděla zase něco nového z pravidel. Oslabení jsme přežily bez úhony a naše kapitánka si alespoň odpočinula. Na lavičce nebylo už tak veselo, spíše unaveno. Ve třetí minutě třetí části se Míša prodrala k brance soupeře, využila nahrávku od Kláry a překonala Elišku. Kolektivním výkonem jsme ubránily těsné vítězství v poměru 1:0. Zápas byl upracovaný, namáhavý, ale tři body skončily v naší kapse.

Znavené se soukáme do aut a frčíme přes Prahu domů, cestou ještě bereme šťávu, abychom dojely.

Celé družstvo makalo, Marcela nás opět podržela skvělými zákroky a příští sezónu nám bude hodně moc chybět.

Za předsunutou skupinu musím poděkovat Bejbli, jejímu rodičovstvu, smečce a Helče za suprový servis a zábavu.

Do konce sezony zbývá odehrát už jen jeden turnaj. Určitě to bude ještě zajímavé.

NOVOBORSKÁ EPIZODA ANEB MIKROTÝMY V AKCI

Po čtrnácti dnech tu byl další hrací den. Čekala nás cesta do nedalekého Nového Boru. Již předem bylo několik omluvenek (pochroumané koleno, nemoc, lyže, výlet). V pátek to vypadalo, že nás pojede osm do pole a brankářka. Druhý den bylo vše o osobu jinak. Inovovaly jsme bod srazu. Divadlo jsme vyměnily za parkoviště mezi autobusákem a vlakáčem. Jedno auto si to přisvištělo z Bělé a Boleslavi (Fukina s Marcelou) a druhé z Doubí (Léňa s Janou). Zbytek měl být připraven na srazišti. Klárka s Míšou vzorně čekaly, všechny jsme nakonec čekaly na Lůcu s Káťou, které se malilinko, ale opravdu jen malilinko opozdily. Přiřítily se a smykem zaparkovaly v hlubokém sněhu. Věci jsme přehodily, naskládaly se do aut a vyrazily. Ještě před odpichem, jsme se dozvěděly, že Klára nedorazí ani po své vlastní ose. Nejspíš ji někde ztratila. Cesta byla úplně v klídku. Léňa byla celá přešťastná, že Bor je blíž, než si myslela. Nikde jsme nezapadly. Silničáři vše uklidili.

Vylodily jsme se na parkovišti před halou. Všude sníh a rampušáci visící ze střechy.

Vlezly jsme dovnitř a co nevidíme, několik chomutovských sedících u stolku. Bylo jich nějak podezřele málo. Myslely jsme si, že další skupinka někde zapadla a dorazí později. Rychle jsme byly vyvedeny z omylu. Jsou všechny...prý šest. Domnívaly jsme se, že šest a brankářka. Jak se posléze ukázalo, bylo jich šest i s brankářkou.

Správce, když uviděl, že nás je jen pár, šoupnul nás do šatny. No, nebyla to snad ani tak šatna, jako mikrosklad, kutloch nebo nora. Šatnou bych to rozhodně nenazývala. S obtížemi jsme se tam nacpaly. Nejvíce lamentovala Marcela, která má nejvíc výstroje. Prostě tělo na tělo.

Lehce jsme se rozcvičily. Nic se nemá přehánět. Chomutovský trenér nám posunky naznačoval, ať to s rozcvičkou nepřeháníme. Kdyby nás viděl Švéďák:) Měly jsme sebou čtyři obránce a jen tři útočníky. To by mohla být i prekérka, ale nebyla. Nejdříve byla přeměněna v útočníka Káťa a pak pro změnu Klárka. Vběhly jsme na Chomutov. A hned po 54 sekundách byl míček uklizen v soupeřově brance. Fukina si vystačila sama. A to bylo pro první třetinu vše. Hra se přelévala ze strany na strany.

Na střídačce jsme si o pauze říkaly, že tohle „tempo“ jim dlouho nevydrží a ať počkáme na třetí třetinu. Ve druhé třetině byl spuštěn brankostroj. Ve třetí minutě zahájily svoji dnešní úspěšnou spolupráci Fukina s Míšou. O tři minutky později Léňa při rozehrávce vypálila směrem na bránu. Mičudka letěl až doletěl za záda chomutovské gólmanky, která díky důmyslné cloně neviděla zhola nic. Další fík si utrhla Káťa (zrovna v roli obránkyně). Další přidala Lůca. Na konci třetiny svítilo na tabuli skóre 5:0. Hned na začátku třetí části opět spolupráce na trase Fukina, Míša. 6:0. Tento stav nás nejspíš paralyzoval, ukolíbal, znehybněl. Ve čtvrté minutě lovila Marcela tu bílou věc z branky. Nic se nedělo, tak jeden gól jsme jim dát nechaly. A za trest jsme jim taky jeden přidaly (Fukina, Míša). A pak se to stalo. Chomutovské, které neměly nikoho, kdo by střídal, které odběhaly celé utkání, dokonce i sprintovaly, nahrávaly si, střílely a podle všeho už měly být úplně mrtvé, ještě zazlobily. Respektive v celé parádě se předvedla jen jedna hráčka. Zato ale hned dvakrát. Helena uzmula míček na své půlce, obešla všechny oranžové, které jen stály a čučely a nekompromisně překonala Marcelu. Tomuhle kousku nešlo nezatleskat. Měly jsme jednu přesilovku, při které jsme se ale k výraznějšímu tlaku nedostaly. Heleně se její sólo asi zalíbilo či co, tak si to ještě chvíli před koncem zopákla. Vyhrály jsme, ale štěstím jsme nějak nezářily. Tři body v kapse, ale přesvědčily jsme se, že mnohdy je příjemnější hrát proti početnějšímu zastoupení, než proti torzu.

O pauze jsme se posilnily (párkem, pívem, colou, čajem, vodou, mandarinkou, co nešla oloupat, rohlíkem), poklábosily, mrkly na zápas Lípy s Litvínovem (trochu vyhrocený),

prohodily několik slov s naším dalším soupeřem. Míša alias naše blonďatá opice si zopákla focení (obě fotky vypadají stejně, ačkoliv je od sebe dělí několik měsíců). Pak se k ní přidal skoro celý tým. Rovnou by je mohly najmout do ZOO. Jsou takové milé, barevné, možná i přítulné, hodí se k dětem...

Naposledy v sezóně jsme hrály nejen s Chomutovem ale i s čekajícím Turnovem. Bylo jich nečekaně víc než nás. My se jich ale nebály, ale také jsme je nechtěly podcenit. Čtyři minutky jsme se jen tak oťukávaly, zkoumaly. Pak ale Míša přihrála Lucce a byl z toho první gól. Jenže za minutku zůstala osamocena Romana, ta Romana, co s námi trénuje a bylo srovnáno. Na to se nemohla víc jak 14 sekund dívat Fukina a po bravurní přihrávce od koho jiného než od Míši nadělila Turnovu další gólíček. To bylo pro první dějství vše. Na střídačce bylo zase veselo. Taktika byla jasná, střílet, střílet, střílet. Toho se držela Katka, když po 40 sekundách od hvizdu vsítila svůj druhý gól (tentokrát v roli útočnice). Do konce třetiny padly ještě dva góly. Bohužel jeden do naší branky. Nejdříve spolupráce na správné straně (Fukina, Míša) a pak na té nesprávné. Nechaly jsme turnovskou kapitánku vystřelit a to pouhé dvě sekundy před koncem třetiny. Co se dá dělat, hra i život jde dál. V poslední části přidaly postupně góly Fukina, Míša, Fukina, Léňa. Jeden z nejkrásnějších a hlavně nejelegantnějších byl Fukinin. Doplnila tak svůj rejstřík nejen o kabelku ale i ladnost při dostávání míčku do branky. Konečný účet 8:2.

Teď se rychle převléknout (všechny), osprchovat (skoro všechny) a domů (všechny). Ještě jsme stihly politovat chomoutovské, že hrají s Lípou a už jsme skákaly do aut (některé s turbanem na hlavě). Fukina ještě musela nalít tekutinu do odstřikovačů. Nejdřív nemohla najít páčku, kterou se otvírá motor, zavolala příteli na telefonu, pak nešla otevřít kapota. Dalším oříškem bylo objevení správné nálevky, nejdřív se jí zalíbila nádržka s brzdovou kapalinou a pak už sáhla po správné s modrým víčkem. Nalévaní se nedařilo. Na pomoc přispěchala Míša. Operace se podařila. Ještě aby ne, když dají hlavy dohromady zralá broskev (to není můj výmysl) a blondýna, tak to musí dopadnout dobře. :)

Málem jsme poté nevyjely kopec od haly, neb silnice byla pod sněhem a v protisměru hned tři auta. Naštěstí nás pán postrčil a už jsme si to svištěly. Kruhák jsme objely pro jistotu hned dvakrát. Pustily jsme tak do vedení kapitánské auto, abychom ho ve stoupání za Chrastavou znovu předjely. Domů jsme dojely s šesti body v kapse. Později jsme se dozvěděly jednu těžko uvěřitelnou zprávu. Chomutov porazil Českou Lípu na domácí půdě 3:2 a to Lípa v předchozím utkání s Litvínovem podala velmi dobrý výkon. V tomto světle byl náš výsledek okamžitě růžovější. Naše postavení v tabulce ohrožuje asi jen Česká Lípa, takže každý jejich ztracený bod je dobrý (sorry holky).

Do konce sezóny zbývají už jen dva turnaje. Příště nás čeká cesta do Chomutova (možná uvidíme i Kamencové jezero či nějakou tu výsypku). To už je ale jiný příběh.

ORANŽOVÁ V AKCI ANEB TROCHU ZASNĚŽENÝ LIBEREC

V lednu nás chce někdo asi zničit. Po týdnu další turnaj a na konci měsíce ještě jeden. Naštěstí jsme tentokrát nemusely vytáhnout paty daleko. Hrálo se u nás pod Ještědem respektive pod vysokoškolskýma kolejema. Sraz jsme měly už v 7:05, neb jsme ty pořadatelky. Některé aktivně přišly už v sedm, jiné se trochu opozdily a jiné ještě více. Třeba taková Fukina, která večer dostala avízo, že manťáky stojí, si malinko pospala. Čas jsme vyplnily kecáním a čekáním na Turnov s Českou Lípou, které měly dnešní den zahájit.

Turnov a Lípa se do sebe pustil. Z úvodního tlaku vytěžily již ve druhé minutě českolipské. Zelené strachy ale nezezelenaly a těsně před koncem třetiny umístily míček za Eliščina záda.

Ve druhé části turnovské dokonce vedly a to přesně 46 sekund. Poté kapitánka v modrém srovnala. Turnovské se snažily, ale ke gólu se už nedopracovaly. Zato Lípačky ještě ve třetí třetině dva hřebíčky do zelené rakvičky zatloukly. Nutno podotknout, že šancí měly mnohem více, ale turnovská brankářka se docela rozchytala a nakonec pustila jen čtyři fíky.

Po tomto utkání přišla řada i na nás. Chvíli jsme doufaly, že Litvínov někde na trase zapadl. To se ale naštěstí nestalo. Naše sestava byla lehce neobvyklá. Konečně jsme termín sladily i s Marťou, přijela i Věrka. Do obrany jsme nadelegovaly Kláru. Zcela demokraticky jsme jí to nařídily. Na Litvínov jsme skočily a udělaly BAF!

Již v sedmé minutě Lucka nabila Míše a byl z toho první gól Litvínov se tlačil dopředu. Klička střídala kličku. Asi se jim z toho zamotaly makovice, neb branku ne a ne najít natož trefit (asi se nikdy nedívaly na biatlon, kde se provádí nástřel a následně se rovnají mířidla). Když už zamířily správně, Marcela byla na místě a svými zásahy je přiváděla k šílenství. O pauzičce jsme se na lavičce chichotaly, ukazovaly si bebínka a rozebíraly litvínovské nehty. Naopak na druhé straně se horečně vymýšlela taktika. No, moc se jim nedařilo. V šesté minutě si skvěle porozuměla Gába s Věrou. Za dalších 56 sekund se Fukina sama řítila na branku marně stíhána nějakou tou Bivojkou. Do zakončení se nedostala. Bylo odpískáno trestné střílení, na které se jí nechtělo. Je to ale kapitánka, tak musela a proměnila. Stav 3:0. Během přestávky opět pokračovala debata na téma manikúra.

Nevím přesně kdy, ale Litvínovu nebyl uznán „gól“. Rána to byla pořádná. Rozhodčí stál přímo za brankou, takže by měl mít přehled. Míček se podle některých odrazil od přední tyčky, podle jiných od zadní. Hodil by se videorozhodčí. Stejně by jim ale tenhle gólíček nepomohl.

V páté minutě třetí části skórovala Lůca po nahrávce od Fukiny. Stav 4:0. Bivojky byly již šílené. Trenér naštvaný (to zas dostanou kapky). PO celý zápas nás Marcela držela. Některé její zákroky jsme nechápaly (3 clonící hráčky – jen jedna Bivojka, ona nic nevidí a najednou chňap). Necelé tři minuty jí litvínovské nedopřály čisté konto. Střela se nazývá šmuckou (hopsající míček přes osm nohou a čtyři hokejky). Autorkou byla Kapr. Co já vím, tak kapr nemá nožičky nýbrž ploutvičky. Tenhle kapr ale běhá nějak rychle.

Otlučené, zmožené, energie zbavené (Věrka cca 700 kalorií?) ale happy jsme slavily první výhru nad dosavadním suverénem soutěže v poměru 4:1.

Královnami blbinek o pauze mezi zápasy se tentokrát staly děvečky:) z Litvínova. Kdo neveří, ať se jukne do galerky na rajčeti.

V následujícím zápase na sebe narazily Chomutov a Turnov. Chomutov přifrčel o něco později chudší o dva dresy. Stane se. Jeden byl nahrazen červeným tričkem, na kterém bylo náplastí vyrobeno číslo.

Druhý byl zapůjčen z majetku Slavie (toho dne nejvytíženější dres). Tato úprava nikomu z Turnova nevadila. Zelená se opravdu s červenou nebo oranžovou splést nedá. Aspoň na hřišti každý okamžitě identifikoval chomutovskou kapitánku.

Chomutovských bylo tentokráte o dvě víc. Prostě Liberec je asi atraktivnější než Turnov (kecám, pořídily si nějakou posilu). Především měly ale kompletní svoji elitní formaci. Již v páté minutě se dostaly chomutovské do vedení. Za 34 sekund vedly už 2:0. Turnovské byly stále aktivní, ale zakončení se jim nedařilo. Další fík přidaly většinově červené na konci druhé třetiny.

Ve třetí části padl pouze jeden gól. Čestný zásah zaznamenaly turnovské. Vítězství 3:1 pro Chomutov. Malá odbočka: Zapůjčený dres byl polit iontovým nápojem. Flek sice v tryskovém běhu uschnul, ale mangová vůně zůstala:) Konec odbočky.

Opět nastal náš čas. Holky z Lípy se jely posilnit do jistého obchodního centra. Těžko říci, čím se napěchovaly, ale sil měly hodně. Bohužel pro nás. Moc se nám nedařilo. Hrálo se většinou na naší půlce a občas jsme si připadaly jako na střelnici (poměr střel 27:12 pro Lípu). Pomalý přístup k hráčkám, k míčku, pomalé zpracování to byly největší slabiny. Ani s rychlostí běhu to nebylo suprové (Věrka spálila pouze 500 kalorií?). V desáté minutě si zopakovaly spolupráci z prvního utkání Gába s Věrou. Věrka nahrávala před branku a Gába to z první napálila. Marcela opět zachraňovala, co mohla. Pouze v páté minutě druhé části nestačila na střelu českolipské Lucky. V poslední třetině se urputně bojovalo. Napínavé utkání nakonec skončilo smírně 1:1. Body jsme jim dát nechtěly, ale nakonec jsme i za ten jeden vydřený byly rády. Kulturní vložku obstaral malý borec alias malý špunt patřící do českolipského tábora. Hokejku má větší než je sám, ale góly sází jak na běžícím pásu.

V posledním utkání došlo na podkrušnohorské derby Chomutov – Litvínov. Namíchané dresy první dvě třetiny Litvínovským nevadily (ke třetí části za chvíli). Litvínov hrál skoro celý den v jakémsi útlumu. Hned ve třetí minutě inkasoval. Autorkou prvního gólu byla hráčka v oranžové. Litvínovské se ani nestihly vzpamatovat a už prohrávaly 2:0. Dvě minuty před koncem Litvínov zásluhou nohatého Kapra snížil. Situace na lavičkách byla podobná té naší (chomutovská uvolněná atmoška, litvínovské vymýšlení taktiky). Boj pokračoval celou druhou třetinu. Když i na konci druhé třetiny stále svítil na tabuli stav 2:1 pro Chomutov, litvínovský trenér znervózněl a šel si stěžovat na chomutovské dresy. Byly z toho dvě minuty pro Chomutov, během kterých Litvínov srovnal.

Nemohu si odpustit: mají na to právo, ale... Proč ne hned na začátku? To si toho všimli až po dvou třetinách? Nikdo z nás jejich reakci nečekal. Taky jsme si mohly stěžovat, že nemají všechny stejné štuplny, z pod dresů jim čouhají černá trika (a to se oproti minulému utkání vyfikly). Ne, my se nesnížíme na tuhle úroveň. Hrajeme pro radost a to je mnohdy důležitější než výhra za každou cenu. Utkání se tak zbytečně vyhrotilo (i nějaká ta nadávka padla). Během třetí třetiny, kdy chomutovské ztratily chuť, přidaly Bivojky další čtyři góly a zápas dotáhly do vítězného konce 5:2, kdy soupeřky jasně přestřílely v poměru 28:17.

Když jsme vylezly před halu, zjistily jsme, že spadly sněháňky. Všichni motorizovaní ometaly a oškrabávaly své vlastní oře. Někdo si to umí zařídit a může jen strkat klíč do zapalování.

Všichni snad dojely v pořádku a všichni se opět uvidíme na konci ledna.

Opět musíme poděkovat příteli Petrovi od Míši za skvělou zapisovatelskou práci. Katce, která kvůli nemoci nemohla hrát, místo učení nás podporovala. A také všem příbuzným, kteří se přišli podívat. Prostě všem zúčastněným:)

ODLOŽENÝ A ZACHUMELENÝ TURNOV

V prosinci jsme byly natěšené na turnaj v Turnově. Vše bylo domluveno a ujednáno (dokonce i barva trenek). Jenže v pátek k nám dorazila zpráva, že Litvínov i Chomutov postihla epidemie – asi oba týmy svorně chrochtaly. Odložen byl na neurčito.

V neděli 10.1.2010 se neurčito stalo určitem a zápasy byly tu. Počasí bylo „nádherné“. Obě auta i se svými posádkami nikde nezapadla, v což jsme doufaly v případě Litvínova:), a dorazila před halu. Co nedorazilo...to byl jeden dres. Logisticky jsme přípravu podcenili a výsledkem bylo (ve druhém zápase), že hráček bylo víc než triček.

Do prvního utkání s Českou Lípou jsme nastoupily s tím, že musíme vyhrát a oplatit jim tak ostudnou porážku ze začátku sezóny. Již po dvou a půl minutách hry nádherně vpravila míček za záda českolipské brankářky Eliška a ani k tomu nepotřebovala asistentku. Po další minutě se nevyvedlo střídání a hráček pobíhalo po palubovce podle rozhodčích o něco víc. Dvě minuty odseděla Klára. Lípačky ale nic nevytěžily. Hra se po zbytek první a celou druhou třetinu přelévala ze strany na stranu. I nějaká ta tyčka zazvonila. Marcela všechny pokusy o dobytí naší branky bravurně zlikvidovala. O pauzičce Švéďák (toho času trenér, jinak po celý den rozhodčí) udělil Míše radu, střílej. Míša jako správná ovečka poslechla a střelila až dostřelila do branky. Do konce se už nikomu nic nepovedlo nebo respektive povedlo ubránit všechno a všechny. Zaslouženě jsme vyhrály 2:0 a vzaly si zpět naše body. Nemůžeme je přece dávat hned tak někomu.

Do dalšího zápasu jsme měly moře času přesněji dva další zápasy. Čekání si každá trávila po svém. Některé kouřily, jiné kouření předstíraly, některé jedly, všechny pily, jedna masírovala, tři se masírovaly, jedna fotila, jedna četla články nebo spíš předstírala, že čte, jedna kecala s kamarádem, další s rodinou, ostatní taky kecaly...prostě všechny něco dělaly.

Druhý zápas měl být podstatně těžší a taky byl. Litvínovská sebranka se na nás chystala. V tomto zápase už nenastoupila Hamůra. Zastoupila ji Gába, která přifrčela z lyží a přeskáče bleskově vyměnila za kecky. Vzala si žvejku do pusy a klacek do ruky a vyběhla na hřiště.

V první třetině se nic moc nedělo teda až na jedno vyloučení na každé straně. Klára ještě neznala litvínovský trik při rozehrávce. No co, aspoň jsme si vyzkoušely oslabení a zdárně jsme ho přežily.

Bohužel v šesté minutě bylo vyrovnáno. Zatím nic tragického. Jenže v rozmezí desáté až dvanácté minuty Bivojky udeřily a dostaly se do dvoubrankového vedení. Oba góly zařídila jejich nová posila. Ve třetí části přidala ještě jeden gól do naší sítě Bivojka s nejdelšíma gelovýma nehtíkama.

Ony jsou litvínovské nějak celkově zatížené na nehty, nejspíš je používají jako zbraně. V polovině třetiny upravila Fukina konečné skóre na 4: 2 pro Litvínov. Ještě jedna zajímavá situace se do konce udála (naštěstí s dobrým koncem pro nás). Eliška se hlava nehlava střetla se soupeřkou a odnesla si lehký otřes kokosu. Jenže její kokos je silný a hned tak ho něco nerozbije.

Musíme ovšem celý tým pochválit. Po dlouhé pauze se všichni snažili, seč jim síly stačily. Stále je tedy co zlepšovat, vychytávat a vykoumávat. Zkusit si to můžeme hned v neděli na domácí půdě.

TAŽENÍ NA CHOMUTOV

Od posledního turnaje uplynul pouze týden a už jsme vyrážely na další. Tým je značně oslabený nemocemi a zraněními. Z Liberce nás mělo vyrazit celkem devět (přesněji jen sedm - Marcela s Věrou se přidaly do turnovského autobusu). Řídila opět Eliška. Před divadlem nabrala Míšu, Lucku a Kláru, která jela jen na čumendu. Já jsem nabrala Hamůru a Fukinu. Sejít jsme se měly za Rynolticemi u pumpy (Benziny), která se nachází po PRAVÉ straně cesty. Když jsme míjely pumpu u Jítravy, Hamura jen řekla: „Ty Jani a nemá náhodou Eliška červeného Transita?“ Jasně že má. No, pumpa na které holky čekaly, není za Rynolticema, není na pravé straně a není to Benzina:) Zavolaly jsme si a vše vyřešily. S plnou pusou jsem šla holky pozdravit. Ještě, že jsem se najedla....jinak by mě ranilo. Katka nečekaně onemocněla a tak nás jelo jen osm.

Cestou jsme toho moc neviděly, všude samá mlha. Sem tam vykoukl nevzhledný panelák, rozestavěná přístavba elektrárny či co a to bylo asi tak všechno. V Chomutově jsme malilinko bloudily, ale správnou cestu jsme brzy našly.

Chomutovská městská hala je pěkná, šatna akorát a malá tělocvična vedle hlavní. Míša s Eliškou se intenzivně rozcvičovaly, až se jim míček dostal za mříže. Už jsme jej oplakaly, když tu náhle přiběhla Lůca. Hbitě se protáhla skrz šprušle a mičudku vysvobodila.

V prvním zápase nás očekával Turnov. Porada byla krátká, hlavně bylo nutné určit někoho, kdo bude střídat v obraně. Hamůra byla letos zvyklá hrát v útoku, ale dříve se bila v obraně. Já to šolichám jen na beku. A další zadák nebyl. Jako první si službu vzadu šla odbýt Lucka. Vlezly jsme na hřiště, některé se ani nenadechly a byl tu první gól. Perfektní spolupráce na trase mezi Fukinou a Míšou zafungovala a rozhodně ne naposledy. Dalších osm minut jsme dobývaly turnovskou branku zcela marně. V deváté minutě si šla Fukina sednout na dvě minutky za hru rukou. Nejspíš musí mít nějakou třetí, o které nic neví. Přesně sedm vteřin po svém návratu se trefila za záda turnovské obhájkyně tvrze. Na konci třetiny si s Míšou prohodily role. Ve druhé části nejdříve udeřila zcela nepokrytá soupeřka, která nedala Marcele šanci. Poté padaly góly už jen do turnovské branky. Během necelých tří minut byly čtyři. Třetí část byla poklidnější – už jsme přidaly jen dva fíky. Přežily jsme ještě další přesilovku (chyba v zápise). No, my ji přežily, ale soupeřky ne. V obraně se ještě vystřídaly Věrka s Míšou. Na hřišti čarovala Fukina s Míšou a Míša s Fukinou a další spoluhráčky se také rády přidaly. Hamůra si domů veze první zralý, krásně umístěný fík. Eliška málem protrhla branku. S Turnovem je to jako na houpačce. Minule jsme byly rády za vítězství a dnes jsme si hru užívaly plnými doušky. Skóre se zastavilo na stavu 10:1.

Mezi zápasy jsme měly hodně volna – dva zápasy. Některé šly prozkoumávat okolí, koupit něco k snědku, dát čouda a jiné zůstaly a to hned z několika důvodů. Prostě se jim nechtělo, chtěly si dát šlofíčka a některé (teda jedna) si chtěla zafotit. Po našem zápase nastoupily poprvé doma ke svému utkání domácí chomutovské proti českolipským. Vzhledem k tomu, že fotek chomutovských bylo zatím poskrovnu, volba byla jasná. Jen to malování obrázků je jaksi složité. Jedna hráčka byla všude. Chvílema po palubovce doslova létala – máme o tom nezvratné a nezpochybnitelné důkazy.

Nechtěla bych nikoho urazit, ale slet nadpozemských bytostí je až na jaře. České Lípě se příliš nedařilo. Zato domácím jo. Jejich první útok zařídil všechny čtyři góly. Zaslouženě si tak doma nechaly tři body.

Osobní vsuvka: Hned po ránu mě potěšila hráčka z Litvínova (?) a jedna z Chomutova (Tereza?). Donesly mi slíbené listinné poklady. Moc díky. Bylo nutné vymyslet, jakou formou pojmout jejich vyplnění. Kdo mě zná, ví, že jsem člověk ukecaný a lehce přidrzlý. Do svých plánů jsem zapojila i kapitánky obou našich dnešních soupeřů. Díky Petro, díky Aneto. Určitě bude úspěch.

Některé hráčky (nebudu jmenovat) se posilnily kotlem špaget. Určitě neudělaly špatně, protože Chomutov je určitě nepříjemný soupeř (myslím tím na hřišti, jináč jsou fajn). Nás osm, co spolu hrajeme, jsme nastoupily proti čtrnácti chomutovským hráčkám (teď už ale víme, že některé jsou importované), které spolu taky hrají a možná aj trénují. Úkol zněl jasně, pevná a zajištěná obrana a hlavně dát víc gólů než soupeř.

Téměř do konce první třetiny obrana na obou stranách nedovolila nic. Až třicet sekund před sirénou se napřáhla domácí Čarnolická a bylo to 1:0. Zatím nijak strašný výsledek. Na začátku prostřední části si Věrka nehezky zvrtla kotník a rázem nás bylo jen sedm tzn. jedna na střídání a před námi ještě přes dvacet minut. Jenže my jsme holky šikovné a často potřebujeme nějaký impuls. Dnes se jím stalo Věrčino zranění. Eliška asistovala Míše - 1:1. Za chvíli přidala další Fukina po nahrávce od Hamůry. Soupeřky asi trochu nechápaly. V tuhle chvíli by možná braly remízu, o které se některé hráčky snažily před zápasem vyjednávat. Na počátku poslední části vpravila míček (dýku) do branky (zad) soupeře Míša. Chomutovské tlačily a tlačily, ale nic z toho. Konečné skóre 3:1, počet střel 37:19 v náš prospěch. Musíme se pochválit. Dokázaly jsme kolektivní hrou eliminovat elitní útok domácích ve složení Oličová – Cimrmanová – Wildumetzová neboli Katka – Helena - Petra neboli 9 – 5 – 77 neboli ……přezdívky si nechám v zásobě na jindy (ale něco o bagrech to bude).

Závěrem: Cesta nic moc, hala hezká, hra vydařená, šest bodů doma, jedno bebíno, několik modřinek, ztracený ručník (ještě něco o čem nevím?).

Každopádně celý tým odvedl dobrou práci, obrana se snažila. V její práci jí pomáhal útok. Útok se snažil a v jeho práci mu i obrana pomáhala. Opět se potvrdilo, že kvantita neznamená kvalitu. I v osmi jsme zvládly přehrát téměř dvojnásobek soupeřek. Také jsme zjistily, že i holky z Chomutova jsou normální a že teď už fakt nevíme, komu fandit. To ale neznamená, že bychom do budoucích utkání nešly naplno. Speciální dík patří Klárce, která obětovala volnou neděli a jela s náma jako pozorovatelka a během utkání udílela cenné rady.

PS: Bohužel nejde diskuse připojit přímo pod článek. V Knize návštěv je místa dost. S radostí uvítám jakékoliv postřehy, návrhy, opravy zjevných nepravd až lží, vyjádření k případným urážkám na cti a všemu ostatnímu. Pokud by někdo nechtěl třebas tu urážku řešit veřejně, nechť napíše e-mail (popsy@seznam.cz).

LITVÍNOV – POPRVÉ S ELIŠKOU, POPRVÉ V PLNÉM POČTU, POPRVÉ BEZ FUKINY

Podzimní vítr nás po měsíci a kousek zavál opět do Litvínova zvaného Liťák. Hrály jsme až o půl dvanácté. Nemusely jsme tedy vstávat až tak moc brzo (příští týden si to ovšem vynahradíme). Pro Eliščinu větev (většina) byl sraz v osm u divadla. Zbytek vyrážel o něco později. Nejzajímavějším úsekem cesty se stal vyfrézovaný úsek z Děčína směrem na Krupku. Kličkovaná mezi menšími a většími čouhajícími kanály připomínala nepovedenou počítačovou gamesu.

Dorazily jsme načas. Konečně se nám podařilo natrefit na zkratku k hale, abychom nemusely projíždět celým městem. Určitě už netrpělivě nás očekával první soupeř – děvčata z Chomutova. Pokaždé s nimi svádíme tuhý boj. Poslední zápas byl na góly bohatý. Dnes tomu bylo přesně naopak. Ovšem začátek tomu rozhodně nenasvědčoval. Soupeř měl skvělý vstup do zápasu. Oranžová pětka se nestihla rozkoukat a Marcela ve 36. sekundě lovila míček z branky. Otázka pro hádanek chtivé: Kdo si myslíte, že dal gól??? .................................... 77 je správně. Chomutovská kapitánka si naběhla na střed, obdržela přihrávku a už to bylo - střela nic moc, ale hopsala až dohopsala. Do konce třetiny se hra nervózně přelévala ze strany na stranu. Mičudka se ne a ne dostat za brankovou čáru – samozřejmě že za soupeřovu.

Ve druhé části bylo po minutce srovnáno. Věrka dotlačila míček za záda brankářky hostí. Do konce utkání už další fík nespadnul. Několikrát zazvonila tyčka na obou stranách, několikrát se míček koulel nebezpečně blízko brankové čáry, několikrát čarovaly gólmanky. Zápas byl vyrovnaný, o čemž svědčí i počet střel 15:13 (pro nás).

O pauze mezi zápasy jsme lehce probraly další postup (fakt jen lehoulince) a posilnily se (vydatně). Při rozcvičování jsme se moc nerozcvičovaly, protože jsme doslova civěly na výkon České Lípy proti na domácí půdě hrajícímu Litvínovu. Už po příjezdu jsme byly překvapené, že Turnov prohrál s Litvínovem „jen“ 3:0, neb zatím si všichni odnášeli slušný výprask. Docela dlouho českolipské tahaly za kratší konec, ale ve třetí třetině vystrčily všechny rohy, které cestou posbíraly. Zaslouženě vyhrály 6:4 a jako první v letošní sezóně pokořily Litvínov.

Jejich vítězství nás namotivovalo proti Turnovu, ale zároveň jsme věděly, že Turnov už zdaleka není tím lehkým soupeřem z loňského roku. Nejbohatší na góly byla hned první třetina. V páté minutě doklepla míček Gába po střelo nahrávce od Katky. Hned dvě minutky poté srovnala stav turnovská hráčka. Gólově jsme se ale trápily. Míček ostřeloval turnovskou branku. ta byla ale opět zakletá. Až obránkyně Katka se nemohla na nulovou produktivitu útoku dívat a po nahrávce od Věrky sama skórovala. Druhá třetina byla prostogólová. Přežily jsme i jedno oslabení. Na počátku poslední části se opět trefila Katka. Jak sama řekla, sice nepočítala s jednou zelenou hráčkou na cestě ku brance, ale hlavní je, že míček skončil, tam kde měl. Do konce zápasu se už nic nedělo. Celkově jsme Turnov přestřílely 30:16. Budeme muset s produktivitou neproduktivitou něco udělat. Vítězství bylo upracované, ale tři body jsou tři body.

Cesta domů proběhla bez problémů. Teda, alespoň v našem autě se ukázalo jako velmi složité a problematické vyhledání vhodné rozhlasové stanice. Když už se nám nějaký hit zalíbil, většinou jsme zajely do ďolíku a bylo po čistém signálu jako třeba u šlágru Káji Gotta a Marcely Holanové...Tchusss lááásko.

A protože je všechno jednou poprvé, příští týden pojedeme poprvé do Chomutova zvaného Chomoutov. Ale aby těch novinek nebylo zas tak moc, zahrajeme si s domácími a s Turnovem.